JDEŠ SVOU VLASTNÍ CESTOU?
Signály, že nejdeš svou cestou nepoznáš podle toho, že se ti nedaří, ale podle toho, jak se u toho cítíš.
Vnímej, co ti říká tvé tělo.
- Chronická únava: Spíš dost, ale ráno se budíš bez energie.
- Permanentní napětí: Cítíš neustálý tlak v ramenou, stažený žaludek nebo sevřenou čelist, apod., jako bys byla pořád v pozoru.
- Tělo říká „NE“: Často onemocníš přesně ve chvíli, kdy máš udělat další krok na této cestě.
Vnímej své emoční signály.
- Vnitřní prázdnota: Dosáhneš úspěchu (povýšení, splněný úkol, uznání), ale místo radosti cítíš jen úlevu, že „to máš za sebou“, nebo tupé prázdno.
- Skrytý vztek
- Žárlivost: Když vidíš lidi, kteří žijí svobodně a dělají bláznivá rozhodnutí, necítíš inspiraci, ale závist nebo potřebu je kritizovat.
Vnímej své myšlenkové vzorce.
- Slovník povinnosti: Tvé myšlenky jsou plné slov „musím“, „měl/a bych“. Slovo „chci“ z tvého slovníku téměř zmizelo.
- Strach ze zklamání: Tvou hlavní motivací pro rozhodování je strach, co by na to řekli rodiče, partner, šéf, společnost, atd.
…………….
Jak udělat první krok k vykročení na svou cestu?
Prudká změna by mohla dostat tvou nervovou soustavu do paniky. První krok musí být v klidu, v bezpečí a změna postupná.
○ Zaveď „stopku“ na rychlé a automatické odpovědi.
Lidé na cizí cestě často mívají “reflex” okamžitě vyhovět.
Věty typu „Podívám se do kalendáře a dám ti vědět.“ nebo „Musím si to promyslet.“ jsou úplně v pořádku. Tento časový prostor potřebuješ k tomu, abys vůbec měla možnost pocítit, co chceš vlastně ty.
○ Pracuj s emocemi - potřebuješ v sobě znovu objevit svůj vnitřní kompas (podobný tomu, co vlastnil pirát Jack Sparrow :))
Všímej si svých činností a lidí, se kterými jsi. Po každé činnosti nebo interakci si polož otázku: „Tohle mi energii dalo, nebo mi ji to vzalo?“ Cokoliv, co ti energii dává, je ukazatelem směru k tvé vlastní cestě.
Mikro-vzpoura v bezpečné zóně - ukaž svému podvědomí, že mít vlastní názor a jít podle sebe je bezpečné a nezpůsobí to katastrofu.
Udělej jednu věc jinak, kde o nic moc nejde, ale bude čistě tvé. Objednej si v restauraci jídlo, které si nikdo jiný nedává. Vyber si film, na který chceš koukat ty, i když se ostatním moc nechce. Obleč si něco, co se líbí tobě, bez ohledu na trendy.
Formuluj své první malé „CHCI“ - napiš si na papír větu: „Kdybych se vůbec nemusel/a bát, že někoho zklamu nebo naštvu, dneska bych nejraději...“ Doplň tam cokoli, i kdyby to mělo být „jen ležet a koukat do stropu“. Je to první krůček na tvou vlastní cestu.
Zorientovat se vyžaduje čas. Už jen to, že si pokládáš tyto otázky, znamená, že se tvé skutečné Já začíná probouzet a odmítá dál hrát cizí hru.
Zkus prozkoumat ony tři oblasti varovných signálů (tělo, emoce, myšlenky) a určit si, kde ve svém životě cítíš největší tlak, který napovídá, že cesta, na které teď jsi, není tvoje.
Zdraví Markéta ♡