ROVNOVÁHA MEZI BOURÁNÍM A STAVĚNÍM
Neustálý proces mezi opouštěním starého a tvořením nového.
Někdy musíme něco zbourat — vztah, návyk, přesvědčení, pracovní směr, nebo dokonce část vlastní identity — protože už to neslouží našemu růstu.
Bourání často bolí. Přináší nejistotu, ztrátu, prázdno. Ale právě tím vzniká prostor — bez něj by nové nemělo kam vyrůst.
„Nemůžeš postavit nový dům na základech, které se drolí.“
Stavění je o tvoření, růstu, obnově. Když máme odvahu pustit staré, můžeme začít vědomě stavět nové základy — zdravější vztahy, opravdovější hodnoty, život, který odpovídá tomu, kým jsme dnes.
Je to pomalý proces, který vyžaduje trpělivost, víru a někdy i odvahu zůstat v prázdnotě, dokud nové nezakoření.
Skutečná moudrost spočívá v poznání, kdy je čas bořit a kdy stavět.
Příliš mnoho bourání vede k chaosu.
Příliš mnoho stavění bez zhodnocení základů vede k nestabilitě.
Rovnováha přichází, když obojí děláme vědomě – ne ze strachu nebo vzteku, ale z poznání a lásky k růstu.
„Život se nedá žít jen v budování, ani jen v ničení. Je to tanec mezi koncem a začátkem.“
Život je neustálý pohyb mezi dvěma silami – destrukcí a tvořením.
Bez bourání by nebyl prostor pro růst.
Bez stavění by se ztratil smysl bourání.
Tento rytmus je přirozený – vidíme ho v přírodě, v dějinách i v psychice člověka.
Stromy na podzim odhazují listí, aby na jaře mohly znovu rozkvést.
Města se obnovují po válkách.
Člověk se rodí z bolesti a ztrácí, aby mohl znovu nacházet.
Rovnováha nenastává tehdy, když máme vše „v pořádku“.
Nastává tehdy, když přijímáme proměnu — když víme, že i konec může být začátkem.
Jak tuto rovnováhu žít v každodennosti?
Ptej se, co už mi neslouží.
Strach, vztah, způsob myšlení – poznáš to podle pocitu těžkosti.
Když něco dlouho bolí, možná to potřebuješ pustit, ne opravovat.
Nebourej ze vzteku.
Když boříš, dělej to vědomě – ne proto, abys utekl, ale abys uvolnil prostor.
Stav srdcem, ne egem.
Když tvoříš nové, nenech se vést jen logikou nebo očekáváním druhých.
Ptej se: „Je to skutečně moje?“
Dopřej si přechod.
Mezi bouráním a stavěním je často období prázdna.
To není chyba, to je úrodná půda, kde se klíčí nové.
Buď laskavý sám k sobě.
Rovnováha není trvalý stav – je to pohyb.
Někdy budeš víc bořit, jindy víc stavět – a obojí je v pořádku.
.........
"Někdy musíš spálit most,
abys viděl, jaká světla v tobě hoří.
Někdy se musíš ztratit,
aby ses našel v tichu mezi dvěma dechy.
Staré zdi se bortí,
a v prachu jejich pádů
roste semínko nového domu.
Nejsi jen stavitel.
Nejsi jen ničitel.
Jsi cyklus, který se učí tančit
mezi koncem a začátkem."
.........
BOURAT A STAVĚT V NAPOJENÍ NA SEBE, JE CESTOU KE KLIDU A ROVNOVÁZE
Zdraví Markéta ♡
FB: Ing. Markéta Sedláčková - EFT terapie, Manuální terapie, Trigger-pointy
www.dobalancu.cz