HNĚV A JEHO PŘEMÍSTĚNÍ
Nejspíš jste se už mnohokrát setkali se situací, kdy něčí nebo i váš vlastní hněv není zaměřen na skutečnou příčinu. Místo toho je přesměrován na NEJBEZPEČNĚJŠÍ CÍL.
Tomu se říká "přemístění".
Stává se to, když se někdo cítí ve stresu, zraněný nebo bezmocný v jedné situaci, ale tento hněv uvolní někde JINDE, často doma, s rodinou nebo s lidmi, kteří s příčinou vylévaného hněvu nemají nic společného.
Jak to v praxi může vypadat:
→ Člověk je navenek klidný, ale doma naštvaný
→ Stres (např. z práce) je ventilován křikem a agresí na blízké
→ Frustrace se vylévá na děti nebo partnery
→ Malé "chyby" spouštějí velké reakce
→ Omluvy přicházejí později, po tom, co jsou již ostatní zranění
Hněv je skutečný, ale špatné je, kam dopadá. Bolest se "přemísťuje" na druhé, místo aby ji člověk řešil v sobě.
"Přemístění" neznamená, že je někdo špatný. Znamená to, že emoce nebyly bezpečně a zdravě zpracovány.
Důsledkem je poškozování důvěry, psychiky a vztahů, často právě s nejbližšími.
Co s tím?
→ Zastavte se před reakcí
→ Zeptejte se sami sebe, co ve skutečnosti způsobilo hněv
→ Uvolněte stres zdravými způsoby (sport, dech,...)
→ Mluvte o tom, co cítíte místo toho, abyste explodovali
Chraňte děti a blízké před emočním přemístěním a jeho následky!
Silná věta, která pomáhá:
→ „Promiň, jsem ve stresu, ne naštvaný na tebe.“
Tato jedna věta může zastavit roky následných náprav.
Pokud jste v takovém PROSTŘEDÍ VYRŮSTALI, je důležité slyšet tuto větu:
"NEBYLA TO MOJE CHYBA."
UVĚDOMĚNÍ DÁVÁ SÍLU ZMĚNIT TO, CO NIČÍ.
Uzdravení začíná, když se svým emocím postavíme čelem, ne když si je vybíjíme na jiných.
Je to směr k vlastnímu dospívání, dovychování, sebeuvědomění, sebehodnotě a sebelásce. A k životu V PRAVDĚ k sobě samému.